VŠE O KŮŽI
VŠE O KŮŽI
Lidská kůže je životně důležitý orgán. Je zrcadlem svého pána. Reguluje, dýchá, chrání. Každá je jedinečná, liší se u každého člověka podle přirozených vlastností a biologického věku. Hraje významnou roli v psychice člověka. Jako nejviditelnější ukazatel zdraví ovlivňuje stav kůže i to, jaký ze sebe máme pocit a jak nás vnímají ostatní. Když je kůže zdravá a bez problémů, cítíme se spokojeně a sebejistě.
STAVBA KŮŽE
Základními stavebními částmi naší pokožky jsou buňky/lat. cellula/, které se dělí na hlavní a vedlejší útvary nebo na tzv. deriváty. Hlavními typy buněk jsou keratinocyty a korneocyty, které tvoří asi 90% buněk pokožky. Krevní cévy se v pokožce nenacházejí, buňky jsou vyživovány difúzně. Nejvýznamnějšími jsou a zároveň nejpočetnější zastoupení mají právě keratinocyty, které produkují keratin /gr. keratos/. Tyto buňky se tvarem podobají válci se základnou cca 20 mikrometrů, obsahují životaschopné jádro a přibližně 70% jejich objemového množství tvoří právě voda.
Hustě natištěné na sebe tvoří bazální vrstvu pokožky. Jejich spodní část je pevně spojena s tenkou zvlněnou vrstvou bazální membrány /lat. Lamina basalis/. Zvlnění membrány podporuje klínové spojení pokožky se semší a zajišťuje dostatečně velkou plochu mezi těmito dvěma vrstvami pro přísun živin přes krevní vlásečnice do buněk keratinocytů. V mladém věku jsou keratinocity výborně hydratované a zvlnění výrazné, avšak časem se buňky posouvají blíže k povrchu pokožky a vysychají, zplošťují se a obsah keratinu se zvyšuje. Zvlnění se vyrovnává a tím se výživa buněk zhoršuje, což má za následek i zhoršení vzhledu naší kůže. V povrchových vrstvách pokožky se nacházejí korneocyty, buňky přenášející keratin.
Vedlejšími nebo deriváty hlavních buněk jsou melanocyty, Merkelovy buňky a Langerhansovy buňky. Melanocity jsou pigmentotvorné buňky a jejich přibližné zastoupení je asi 5% z celkového počtu buněk. Barvu kůže podmiňuje pigment (melanin, hemoglobin a jeho rozpadové produkty) a tloušťka pokožky. Melanocyty se nacházejí v bazální vrstvě, ale svými výběžky zasahují i do povrchových vrstev pokožky. V melanocytech jsou melanozomy a v jejich výběžcích melaninové granule, jejichž velikost a počet určuje stupeň pigmentace kůže. U tmavě pigmentovaných skupin je granulí více a jsou větší, ale jejich biochemické složení je stejné jako u světle pigmentovaných skupin.
Melanin má velkou barvící schopnost. Pigment chrání hluboké vrstvy těla před účinkem světelného a jiného záření. Světlo podporuje vznik pigmentu přeměnou aminokyseliny tyrosin účinkem enzymu tyrozinázy, který se aktivizuje ultrafialovým zářením. Melanin je přirozený ochranný filtr proti škodlivým účinkům ultrafialových paprsků slunečního záření.
I z tohoto důvodu hrají významnou roli při kontaktních alergiích, při přijetí kožních transplantátů, atp. Pokud je naše pokožka zdravá, odmigrované buňky se nahrazují novými. Avšak vnějšími vlivy, jako je opakovaná a silná expozice UV záření, fotochemoperapie a požívání imunosupresivních léků, může být narušena jejich činnost a schopnost regenerace, což může mít za následek snížení imunitní funkce pokožky.
Z těchto důvodů je ontogeneze Merkelových buněk kontroverzní. V novějších pracích a publikacích se prosazuje názor, že jde spíše o modifikované keratinocyty než neuroendokrinní buňky. V patologických stavech bývají Merkelovy buňky zmnoženy v kůži poškozené slunečním zářením. Souvislost s tímto jevem však není objasněna.
RŮZNÁ SKLADBA KŮŽE NA RŮZNÝCH ČÁSTECH TĚLA
Myslíte si, že naše kůže má jednotnou skladbu po celém těle? Mylná představa. Náš nejrozsáhlejší a nejtěžší orgán má totiž různou strukturu podle lokalizace. Struktura a také textura kůže je jiná na obličeji, patě, pod pažemi i na hlavě. Ale pojďme pěkně od začátku a podívejme se na její anatomii.
Složitost skladby kůži si uvědomíme jen při zkoumání schematického zobrazení jejího průřezu. Viditelná povrchová vrstva buněčné tkáně se nazývá „pokožkou“ /lat. epidermis/. Epitelovou vrstvu tvoří vícevrstvé ploché rohovatějící buňky - keratinocyty. Pod ní se nachází tlustší vazivová tkáň, vlastní kůže – „seša“ /lat. dermis, corium/. Vazivová tkáň se skládá z vrstev řídkého kolagenového vaziva a tuhého kolagenového neuspořádaného vaziva. Společným výrazem pro pokožku a škáru je „kutis“ /lat. cutis/. Každá zmíněná vrstva plní jinou funkci a úkoly a podle toho je rozdílně uspořádána. Těsně pod semší se rozprostírá „podkoží“, čili vrstva podkožního tukového vaziva /lat. hypodermis, subcutis/, který je považován za součást kůže, ale někdy za pojivový článek mezi kůží a svalstvem.
Epiderma sestává z 5 vrstev, a to stratum basale, stratum spinosum (společně se nazývají stratum germinativum), stratum granulosum, stratum lucidum (pouze v hrubém typu pokožky, bílkovina eleidin) a stratum corneum (nacházejí se zde odumřelé bun odlupují v podobě šupin).
V epidermu se nacházejí keratinocyty, melanocyty (tvoří pigment melanin), Langerhansovy buňky (makrofágy) a Merkelovy buňky (mechanoreceptory), avšak ty pouze v hrubém typu pokožky.
Vzhledem k tomu, že kůže je elastická, může se roztahovat a pokrývat velké plochy i v takových případech, jako je těhotenství nebo například. otok.
Při bližším pozorování našeho těla můžeme na určitých částech spatřit lišty a brázdy, uspořádané do charakteristických obrazců. Tyto lišty se objevují již ve 13. týdnu nitroděložního vývoje dítěte na konečcích prstů, později na částech rukou a nohou. Vzorce, které vytvářejí brázdy a lišty, se nazývají dermatoglyfy. Jsou pro každého jedince jedinečné, tvoří rozmanité kliky, obloučky a víry a jejich kombinace slouží ik identifikaci osob. Dermatoglyfy byly zejména v minulosti předmětem intenzivního zájmu medicíny, antropologie i kriminalistiky.
ÚLOHY A FUNKCE KŮŽE
Kůže hraje důležité role a spolu s ostatními kožními útvary jako jsou vlasy/chlupy, nehty, potní a mazové žlázy, tvoří geneticky podmíněný fenotyp člověka. Tyto úkoly jsou nezanedbatelné pro naše zdraví a pohodu, jedním slovem, pro život.
Její nejdůležitější funkcí je ochranná funkce. Totiž kůže funguje jako bariéra mezi okolním světem a vnitřním prostředím těla. Funguje jako mechanická a chemická bariéra a působí jako ochranná bariéra mezi vnějším prostředím a vnitřními orgány těla. Chrání nás před vnějšími vlivy:
- chemickými - kůže má ochrannou schopnost hydrolipidického filmu a ochranného kyselého pláště, tím pomáhá chránit tělo před škodlivými alkalickými chemickými látkami;
- i biologickými - obraňuje nás před invazemi mikroorganismů, bakterií a virů. Rohová vrstva a její ochranný kyselý plášť tvoří bariéru proti bakteriím a plísním. Pokud některé projdou první obrannou linií, zareaguje imunitní systém kůže. V rámci infekčních onemocnění a alergií má také imunitní funkci.
Důležitou roli hraje v udržování konstantní tělesné teploty.
Tukové buňky v podkoží izolují tělo od chladu a tepla, avšak termoregulace se projeví i např. zúžením nebo rozšířením krevních cév. Pokud tělesná teplota příliš vzroste, přispívají k jejímu snížení potní žlázy produkcí zvýšeného množství potu a krevní cévy svým rozšířením, které umožňuje krve protékající těsně pod kůží předat teplo okolí. Pokud je člověku naopak zima, teplo se zachovává tím, že potní žlázy jsou neaktivní a v cévách dochází ke stahu.
Díky mezibuněčné hmotě a kožním žlázám je schopna do určité míry regulovat vstřebávání žádoucích i nežádoucích látek. Kůže je schopna vylučovat různé látky z těla a pocením a vylučováním solí ovlivňuje vodní režim v těle. Obsahuje přirozené hydratační faktory pocházející z mazových olejů rohové vrstvy včetně kyseliny mléčné a urey. Ty na sebe vážou vodu a pomáhají zachovávat pružnost, pevnost a vláčnost pokožky. Pokud tyto faktory chybí, kůže ztrácí vlhkost a pokud tato hodnota klesne pod 8 až 10 %, stává se drsnou, suchou, náchylnou k praskání, přestává plnit funkci ochranné bariéry. Pokožka sama má však schopnost vodu zadržovat, což umožňuje nejen zachovávat elasticitu, ale také udržovat rovnováhu tekutin a elektrolytů v organismu.
Prostřednictvím kožních pórů je kůže schopna přijímat ze vzduchu kyslík a vylučovat oxid uhličitý a vodní páry. Dýchací schopnost kůže je funkčně důležitější než vstřebávací schopnost. Tak i její omezené dýchání se projevuje různým poškozením jako jsou zarudnutí, ekzém či zapaření.
Je sídlem i senzorických orgánů. vnímání tepelných podnětů, doteků, bolestí. Obsahuje velké množství buněk citlivých na dotek, horko, bolest, tlak či svědění. Díky nervovým zakončením a obsahu velkého množství buněk je citlivá na tlak, vibrace, dotek, bolest a teplotu.
Kůže je zásobárnou energie, vstřebává látky rozpuštěné v tucích a reguluje pronikání látek zevnitř těla do okolního prostředí. Nadbytečná energie přijatá potravou se ve formě tuků uskladňuje v podkožním tukovém vazivu. Tukové buňky v podkoží slouží jako důležité uskladňovací jednotky pro živiny. Když je tělo potřebuje, pronikají do okolních krevních cév a ty je přepravují tam, kde jsou potřeba.
Působením ultrafialového záření se v kůži syntetizuje vitamín D. Kromě pozitivního vlivu na stavbu kostí se podílí na činnosti imunitního systému. Když je však pravidelně vystavována UV záření, zvyšuje se produkce melaninu v bazální vrstvě a kůže se chrání zhrubnutím a objevuje se hyperpigmentace. Také obsahuje specifickou tukovou substanci, která činí kůži prakticky vodotěsnou.
V neposlední řadě má regenerační schopnost a také komunikační. zarudnutím nebo zblednutím. Tím dáváme také náš momentální či duševní stav na vědomí okolí.
Pro všechny poznání chtivých Soaphoristů nabízíme také výběr dalších výživných zahraničních zdrojů souvisejících s obsahem článku:
- What is the skin?
- What to know about hyperpigmentation
- Structure and functions of the skin