HISTORIE MÝDLA

Komerční mýdlařství v Amerických koloniích začalo v roce 1608 s příchodem anglických mýdlářů do Jamestownu ve Virginii. Dlouho ale stagnovalo a mýdlo prodávali jen podomní obchodníci výměnou za tuk, ze kterého jej i sami vyráběli. Velký pokrok směrem k velkoprůmyslové výrobě znamenal patent francouzského chemika Nicholase Leblance v roce 1791 na proces výroby sodného popela (sodiumkarbonátu) z běžné soli. Je to kyselina získaná z popela, která se smíchá s tukem k vytvoření mýdla. Leblancův proces zaručil množství kvalitního a levného sodného popela.

MODERNÍ VÝROBA MÝDLA

Věda o moderním mýdlařství se zrodila o 20 let později s objevem Michel Eugene Chevreula, dalšího francouzského chemika o chemickém původu tuků, glycerinu a tukových kyselin. Jeho výzkum položil základ pro chemii mýdel i tuků. Důležitý pro pokrok technologie mýdel byl také objev belgického chemika Ernesta Solvaye v 19. století – proces výroby amoniaku, který také používal sůl (NaCl) k vytvoření sodného popela. Toto dále redukovalo cenu získávání této kyseliny a zvýšilo její kvalitu a kvantitu. Tyto vědecké poznatky, spolu s rozvojem energie na provoz továren, učinily mýdlařství jedním z nejrychleji rostoucích odvětví průmyslu do roku 1850. V této době široká dostupnost změnila mýdlo z luxusu na každodenní potřebu. S tímto rozšířením se objevila hladší mýdla na koupání a mýdla do praček, která přišla na sklonku století.

Chemie mýdel se nezměnila až do roku 1916, kdy byl v Německu vyvinut první syntetický čistící prostředek – detergent – z důvodu, že světová válka zapříčinila nedostatek tuků. Jsou to nemýdlová čistidla syntetizovaná chemicky z množství surovin. Také bylo potřeba vytvořit čistidlo, které by nereagovalo ve vodě s minerály a netvořilo nerozpustnou substanci jako mýdlo. Výroba detergentů pro domácnost začala ve Spojených státech ve 30. letech, ale její skutečný rozvoj nastal až po druhé světové válce. Válečná přestávka a potřeba armády pro detergent fungující v mořské studené vodě stimulovaly jejich další vývoj. První detergenty byly používány hlavně pro ruční mytí nádobí a praní ve velkých prádelnách. V roce 1953 převýšil prodej detergentů prodej mýdel. Detergenty nahradily mýdla při praní, mytí nádobí i při úklidu domácnosti. Rovněž se v kombinaci s mýdly používají při sprchování a koupání. Od těchto prvních úspěchů v chemii detergentů se vědci zaměřili na vývoj čisticích prostředků, které jsou efektivní a snadno použitelné, a také bezpečné pro konzumenty a životní prostředí.