PIGMENTACE KŮŽE - VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE VĚDĚT
PIGMENTACE KŮŽE - VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE VĚDĚT
JAK PROBÍHÁ SYNTÉZA MELANINU
Dobře vědět: Barvu naší kůže ovlivňuje mimo jiné i okysličený hemoglobin v přívodních a odkysličený hemoglobin v odvodních krevních vlásečnicích a cévách, obsah barevných látek, jako například žlutooranžového betakarotenu, v krvi a podkožním tuku, hladina bilirubinu, ale i bilirubinu. Kůže nemá rovnoměrnou barvu na celém těle a kromě pigmentace závisí také na tloušťce rohoviny. Na pleti, kde je rohovina tenčí, prosvítají krevní vlásečnice ze škáry a pokožka nabírá narůžovělý nádech.
HYPOPIGMENTACE - NEDOSTATEČNÁ TVORBA PIGMENTU - MELANINU
VITILIGO
K nejznámějším onemocněním patří Vitiligo. Je to vrozené kožní onemocnění se sníženou funkcí až čistočnou či úplnou ztrátou melanocytů, která vede ke vzniku depigmentovaných ložisk.
Na jejich povrchu se mohou objevit rostoucí chloupky. Vyvolávajícími faktory onemocnění bývají například spálení na slunci, stres, lokální trauma. Skvrny se mohou vyskytovat na malé ploše, postihovat větší sousedící oblasti. horní končetiny a obličej, ale také více než 80% povrchu pokožky. Bývají lokalizované kolem očí nebo úst, na genitáliích nebo v jejich okolí, nad klouby a v místě zapaření. Vitiligo se vyskytuje u jednoho procenta populace a projeví se obvykle do dvacátého roku věku. Skvrny se v průběhu života zvětšují nebo se mohou objevovat i nové na dalších místech. A bohužel, i když se různými léčebnými metodami podaří skvrny odstranit, velmi často se v průběhu života objeví znovu a mnohdy ještě s větší intenzitou. Nedoporučuje se podstupovat kosmetické chirurgické zákroky a neměly by se aplikovat na pokožku dráždivé chemické přípravky, aby tak nezvýšily riziko zhoršení stavu. Léčba je poměrně obtížná a nebyla objevena stoprocentně účinná metoda.
Přestože fyzicky je člověk v pořádku, postižení může u pacientů vyvolat pocit méněcennosti nebo jiné psychické potíže, proto je v jejich vlastním zájmu léčbu včas začít. Pro krátkodobější zamaskování světlých míst lze využít speciální make-up nebo různé druhy samoopalovacích krémů. Účinnější a dlouhodobější metodou je tzn. repigmentace, tedy obnovení zabarvení kůže. Provádí se nejčastěji fototerapií, tzn. léčbou světlem, s využitím ultrafialového záření. Pokud však vitiligo zasahuje více než 80% povrchu těla, lze využít tzv. vitiligo. depigmentaci, tedy odbarvení zbytků zdravé kůže, aby tak došlo ke sjednocení barvy povrchu celého těla. Tento přístup se volí až v případě, že všechny ostatní metody selhaly a využívají se při něm vysoké dávky hydrochinonu, uvažuje se také o laserové depigmentaci.
ALBINISMUS
Dalším onemocněním je albinismus, které patří mezi dědičné choroby, a proto se může v jedné rodině vyskytovat i u několika osob. Postihuje jedince všech ras a jeho projevy se objevují již od narození. Tato porucha se vyskytuje zhruba u asi 1 z 20 tisíc lidí v USA. Například v Africe je toto číslo až 1 ze 3 tisíc. Jedná se o onemocnění, které je dědičné autosomálně recesivní, což znamená, že se u jedince projeví pouze v případě, kdy je tento gen poškozen na obou chromozomech. V opačném případě může být jedinec pouze přenašečem a onemocnění se u něj neprojeví. Představuje však riziko přenosu nemoci na své potomky. Podstatou tohoto onemocnění je vrozená nepřítomnost enzymu tyrozinázy, který je nutný pro tvorbu melaninu. Nevytváří se a v důsledku chybění melaninu se projeví na kůži její velmi světlou barvou, světlými až bílými vlasy a chlupy a červeně zbarvenýma očima. Nedostatek melaninu se projevuje především na třech částech těla, a to na kůži, na očích a na vlasech. Albíni mají vždy výrazně světlejší až bělavou kůži, která je mnohem citlivější na UV záření přicházející ze slunce, než je tomu u zdravých jedinců. Lidé s albinismem syntetizují vitamín D pětkrát rychleji než lidé s tmavší pletí.
I z tohoto důvodu je nutno péči o takovou pokožku věnovat zvýšenou pozornost a chránit ji před slunečním zářením. Postižení jedinci mají také světle zbarvené vlasy a další ochlupení a červené oči, což je způsobeno prosvítáním drobných krevních cév skrze bezbarvé oko. Nemoc je často doprovázena poruchou vidění, která vzniká v důsledku poruchy nervového propojení mezi okem a mozkem. Podle rozsahu postižení se rozlišuje několik typů onemocnění. Tzv. okulokutánní forma je charakteristická ovlivněním všech tří hlavních institucí, zatímco při okulární formě je ovlivněno pouze zbarvení očí. U menší skupiny pacientů je popisován tzv. částečný albinismus, při kterém je porušena pouze distribuce melaninu. Některé části těla jsou potom bílé, jiné zase mají normální zbarvení. Existují i případy, kdy je sice porušena tvorba melaninu, ale protože přetrvává tvorba a distribuce ostatních tělových barviv, mohou být pacienti zbarveni normálně, nebo má jejich kůže a vlasy jen mírně světlejší odstín než u zdravých jedinců. Podobný stav albinismu vzniká i v případě částečné mutace genu, kdy jsou příznaky vyjádřeny s nižší intenzitou. Vlasy jsou v tomto případě barvy slámy a oční vady jsou mírnějšího rázu.
Komplikace albinismu se odvíjí od systémů, které jsou při tomto onemocnění postiženy. Jedná se zejména o oční aparát, kdy může dojít k výpadku centrálního zrakového pole, zhoršení ostrosti při vidění a celý stav se může zhoršit až do vzniku slepoty. Jedinci s albinismem jsou k UV záření mnohem citlivější než ostatní jedinci, a to nejen na kůži, ale ohrožuje je právě také průnik UV paprsků do oka. Účinná terapie albinismu bohužel ještě neexistuje. Důležitá jsou však preventivní opatření, když se již albinismus projeví. Kvůli vyšší náchylnosti kůže k poškození slunečním zářením je nutné, aby albíni pravidelně používali opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem. Oči si chrání před nadměrným osvětlením slunečními brýlemi, ale obecně vyhledávají spíše stinná místa a přímému světlu se vyhýbají. Takzvaný strach ze světla, čili světloplachost nebo fotofobie, je dalším příznakem lidí trpících albinismem. Oční vady je pak možno řešit chirurgickým zákrokem a používáním brýlí nebo kontaktních čoček. Obecně platí, že albinismus nezpůsobuje životní útrapy v případě, kdy víme, jak s ním žít.
HYPERMIGMENTACE – NADMĚRNÁ TVORBA PIGMENTU - MELANINU
Poruchy pigmentace jsou tvořeny nejčastěji základními typy fyziologických barviv, tzn. melaninem, hemoglobinem (oxyhemoglobinu, karboxyhemoglobinu) nebo karotenem. Za normálních okolností jsou melanocyty v bazální vrstvě uspořádány jednotlivě a jsou od sebe vzdáleny. Za určitých okolností dochází k jejich hromadění na určitém místě pokožky. Důsledkem je seskupení pigmentu, který vytvoří barevné skvrny různé velikosti a tvaru.
Podle původu lze melaninové hyperpigmentace rozdělit na
- vrozené, které jsou geneticky podmíněné a vyskytují se zejména u rusovlasých nebo světlovlasých jedinců. Projevují se pihami, které se typicky vyskytují v centrální části obličeje, na pažích, v horní třetině hrudníku nebo zad;
- získané, kde hyperpigmentace nejčastěji postihuje osoby s vyšším fototypem. Vyskytuje se u žen středního věku, jejich výskyt ale stoupá i u mužů.
Dobře vědět: Poruchy kožní pigmentace patří k častým kosmetickým nedostatkům, některé jsou také zdravotně rizikové. Změny pigmentace se vyskytuje až u 10-20% žen v aktivním věku užívajících antikoncepci, proto právě tato skupina žen by měla věnovat velkou pozornost prevenci. Poruchy hyperpigmentace kůže se mohou projevovat v různých formách, jako jsou pihy, pigmentové névy a skvrny, tzn. jaterní skvrny nebo odborně melasma resp. chloasma, mateřská znaménka a nejvážnějším je melanom.
PIHY
Nejnepatrnějšími poruchami pigmentace jsou právě pihy. Pihy jsou symetricky rozesety ostře ohraničené žlutohnědé až hnědé flíčky o velikosti několika milimetrů a vidíme je hlavně na obličeji a dekoltu, na ramenou, rukou i nohou. Nepovažují se za chybu krásy, ba naopak, dodávají zvláštní jedinečnost. Dispozice na jejich tvorbu je dědičná. Vyskytují se zejména u lidí s bledou pokožkou, blond nebo zrzavými vlasy. Začínají se objevovat už u dvouletých dětí, jejich počet postupně narůstá během dospívání a ve starším věku opět klesá. Od ostatních pigmentových defektů se liší tím, že intenzita jejich zbarvení se během roku mění. Objevují se s prvním jarním sluncem a většinou příchodem studených měsíců se ztrácejí. Obecně jsou naprosto neškodné a nevzniká z nich rakovina kůže. Přesto někteří lidé v těchto tečkách vidí největší zlo a chtějí se jich zbavit. Natrvalo se odstranit nedají, umíme je pouze zmírnit. Je třeba se zřeknout úmyslného opalování a nevycházet na slunce bez použití opalovacích přípravků a krémů s UVA a UVB filtrem. Přes den nám výborně poslouží i vrstva make-upu. Stravu je užitečné doplnit o extra dávku beta-karotenu, vitamíny B, C a E, kyselinu listovou a zinek. Nejjednodušší cestou se jich zbavíme používáním bělících přípravků, avšak je třeba si připustit fakt, že když je přestaneme používat, pihy se objeví zase. Kožní lékař dokáže pomoci chemickým peelingem, intenzivním pulzním světlem nebo laserem. Vybereme-li si z "osvědčených" rad starých mateří, mějme na paměti, že někdy méně je více. Několik přírodních surovin se pyšní bělícími účinky. Výborně se osvědčila citrónová šťáva či odvar z petrželky i okurková šťáva. Ale dávejme si velký pozor při jejich aplikaci a hlavně na periodicitě, neboť příliš častá a nevhodná aplikace může způsobit podráždění.
PIGMENTOVÉ NÉVY – MATEŘSKÁ ZNAMÉNKA
Vrozené pigmentové névy jsou ojedinělé, jen zřídka četné, ostře ohraničené projevy nahromaděného pigmentu, které má od narození nebo raného věku mnoho z nás. Jedná se o nezhoubný projev ve formě mateřských znamének, která způsobují zmnožené melanocyty tvořící hnízda. Výrazně nevystupují nad povrch pokožky a mohou přetrvávat po celý život. Jejich množství závisí na dědičnosti, klimatických podmínkách a fototypu. Obvykle jsou neškodné, ale znaménka krásy, která mění svůj tvar, velikost či zbarvení, mohou zabolet či svědit. Při vzniku této situace by měl znaménka zkontrolovat kožní lékař. Riziková jsou neustále se zvětšující tmavá až černá znaménka, mokvání. Když přesáhnou průměr pěti milimetrů, je doporučeno je dát odstranit a histologicky vyšetřit. Odstranění znaménka je jednoduchá záležitost. V dnešní době by měl každý zaklepat na dermatologickou ambulanci alespoň jednou ročně a nechat si prohlédnout celé tělo, protože rozlišit nebezpečné znaménko od běžného dokáže jen odborník.
Získané pigmentové skvrny a névy přibývají na našem těle plynutím času. Solární lentigo představuje ostře ohraničenou světle hnědou až hnědou skvrnu, která se však nevyvyšuje nad povrch pokožky. Typicky se vyskytují na sluncem exponovaných místech těla jako jsou ruce, centrální část obličeje, nos a spánky. Průměr těchto név se pohybuje v rozmezí od několika milimetrů až do několika centimetrů. Nové pigmentové névy vznikají zejména do 30. roku života, přičemž je jejich vznik přirozeným projevem stárnutí. V dospělosti máme průměrně 20 pigmentových znamének a skvrn, ale jejich počet závisí na mnoha faktorech. Zvláštní pozornost je třeba věnovat névám ve vlasech, na dlaních a chodidlech, jakož i na jiných částech těla, které jsou opakovaně vystaveny dráždění, tj. tření, holení a jiným mechanickým či chemickým drážděním. Společnou nepříjemnou vlastností těchto útvarů je, že mohou ukrývat nádorová bujení.
Nepravidelnou hyperpigmentaci podporuje také tření, škrábání, teplo a věk. Před pubertou je tento jev vzácný, ale postupem času dochází k přesunu pigmentu a vytváření různých pigmentových skvrn. Tyto útvary se také nazývají stařeckými skvrnami. Jiným typem jsou jaterní skvrny, jejichž příčina vzniku neznamená stále jen poruchu jater. Další hyperpigmentace zvané melasmy či chloasmaty mohou vzniknout při užívání antikoncepce nebo hormonální terapie, při hormonálních poruchách či změnách během těhotenství nebo menopauzy. Také je mohou způsobovat určitá onemocnění vaječníků, štítné žlázy či žlučníku. Na druhé straně mohou je vyvolat vnější vlivy, jako již zmiňované sluneční záření a fotosenzibilizující látky. Ty se nacházejí také v určitých rostlinách jako například parasca, bolševík obrovský a některé kvetoucí trvalky. Tyto rostliny zapříčiňují zánětlivé reakce a bolestivé puchýřky, po kterých zůstává na pokožce narušena pigmentace. Avšak tyto skvrny mohou být také reakcí na nevyhovující kosmetiku. Bergamotový olej, kvůli obsahu složky bergapten, se stál terčem kritiky. Používal se v přemíru do vonné kosmetiky a způsoboval trvalé skvrnky. Dnes se tento olej výlučně používá pouze zbaven uvedené složky. V létě bychom neměli používat ani požívat výrobky s obsahem třezalky tečkované, kvůli obsahu barviva hypericin.
MELANOM A RAKOVINA KŮŽE
Melanom představuje závažný problém, protože je známkou rakoviny kůže. Nádory kůže jsou nejčastějšími ze všech zhoubných nádorů. Alarmujícím faktem je, že jejich výskyt stoupá každých deset let zhruba o 10% a postihují už všechny generace. Mohou se objevit na zdravé pokožce, ale často vznikají na místě předchozích kožních změn. chronických defektů či jizev po popáleninách. Dělení buněk kůže za normálních okolností probíhat pod kontrolou, ale mohou nastat situace, kdy z různých příčin v jádru buňky přestane fungovat řídící a kontrolní systém. Buňka nedostane signál k zastavení dělení a postupně vznikne enormní množství, čili více milionů buněk. Jakmile se kožní melanocyt začne nekontrolovaně množit, vzniká nádor, tzn. kožní melanom, který patří k nejzhoubnějším nádorům. Zatímco normální buňky jsou schopny produkovat nejvýše 50 generací buněk, buňky zhoubného nádoru jsou schopny se dělit do nekonečna. Buňky se stávají agresivními a sílu kladou na zabezpečení prostoru a živin pro další dělení. Tato hnízda buněk je třeba co nejdříve odstranit, neboť ohrožují život nositele. Při zhoubných onemocněních kůže, která jsou dobře viditelná, dává samovyšetřování velkou naději na včasné zpozorování nemoci. Odborný lékař posoudí, zda jde skutečně o rakovinu nebo, jak je tomu v mnoha případech, jen o neškodné změny. Pokud se však včas neléčí, mohou způsobit až smrt.
Melanom je mimořádně záludný a obvykle vytváří metastázy /gr. meta: mezi, stasis: hromadění/ do vzdálených tkání a orgánů. Ohrožuje zejména osoby s rodinným výskytem melanomů, osoby světlé pleti, plavě a rusovlasé, lidi se skonem k rychlému spálení a také osoby s mnohočetnými pigmentovými névami, zejména neobvyklého vzezření. Jedním z rizikových faktorů je nadměrná expozice slunečnímu záření. Nebezpečná jsou zejména opakovaná spálení kůže v dětství. Kožní melanomy vznikají jen zřídka před pubertou. Většinou se objevují po 40. roce života, ale stále častěji.
JAK NA SAMOVYŠETŘENÍ / SAMOPOZOROVÁNÍ ZMĚN KOŽNÍCH PIGMENTACÍ
Při sledování pigmentových skvrn je vhodné se řídit schématem ABCDE. Pokud pozorujeme změnu už jen jednoho z níže uvedených kritérií, nebo jakýkoli jiný neobvyklý kožní projev, měli bychom neprodleně navštívit dermatologa. Zvláštní pozornost je třeba věnovat névám ve vlasech, na dlaních a chodidlech, jakož i na jiných částech těla, které jsou opakovaně vystaveny dráždění, tj. tření, holení a jiným mechanickým či chemickým drážděním. Také je mylné se domnívat, že znaménka, která jsou v rovině kůže, nejsou nebezpečná a nebezpečí nemoci představují jen ty, které vyčnívají.
Kritéria jsou následující:
A /angl. asymmetry: asymetrie/ Typické pigmentové névy mají kulatý tvar nebo oválný. Většina podezřelých má tvar asymetrický a hrbolatý povrch.
B /angl. borders: ohraničení/ Hrany pigmentových név by měly být pravidelné a ostře ohraničené. Rozpraskaný okraj či nepravidelné výběžky a výrůstky nabádají ke ostražitosti.
C /angl. color: barva/ Třeba dbát na rovnoměrné zabarvení pigmentových név a to do světle hnědé až tmavě hnědé. Změna barvy či nepravidelná pigmentace mohou být varovným signálem.
D /angl. diameter: průměr/ Typické pigmentové névy obvykle mají průměr do 5mm, melanom mnohem větší.
E/angl. elevation: vyvýšení, rozvoj/ Pozornost je třeba zbystřit v případech, kdy klidné pigmentové névy začnou převyšovat nad úroveň kůže.
Za normálních okolností keratinocyt na své cestě k povrchu pokožky ztrácí schopnost dělení, odumírá a vytváří zrohovatělou vrstvu. Rakovinotvorné keratinocyty si však schopnost dělení zachovávají a proto nevytváří zrohovatělou vrstvu. Roky slunění a některé chemické látky mohou vyvolat vznik nádorů ze zmutovaných buněk zárodečné vrstvy pokožky. Naštěstí, na rozdíl od melanomových kožních nádorů, nemelanomové obvykle nemetastázují, což umožňuje dosáhnout poměrně vysokého procenta léčení. Odlišujeme však dva typy karcinomů.
Bazocelulární karcinom, t.j. bazaliom vzniká z bazálních buněk na sluncem vystavených částech kůže, nejčastěji na očních víčkách, ve vnitřním koutku oka, na obličeji, zádech rukou hlavě, šíji a ušních boltcích, vzácněji na jiných částech těla. Vyskytuje se rovněž často u obou pohlaví. Typický je jeho pomalý růst po několik let až desetiletí. Neléčený ničí okolní zdravou tkáň, ale nikdy nemetastázuje, avšak občas krvácí. Existují různé formy bazaliomů odlišujících se svým tvarem a vzhledem. Uzlíkovitý typ roste ve formě šedobledého až perleťového polokulovitého uzlíku. Může dosahovat velikosti hrášku až lísku. Charakteristické je, že z něj se rozjíždí jedna i více krevních cévek. Někdy ve středové části poklesne. Vředovitý typ připomíná nehojící se vřed s tupým okrajem. Plochý typ vypadá jako nehojící se růžovo-perleťová skvrna, která se nanejvýš potáhne tenkou blánou, ale ta se zase poruší. Typický okraj ve tvaru šňůry perel u obou však umožňuje diagnózu bazaliomu. Všechny formy rostou pomalu během několika měsíců až let. Neprojevují se bolestí a tak je mnozí ani nebereme vážně. Projevují se zejména od 60. roku, ale při genetickém zatížení již od 30. roku. V současnosti je bohužel nejčastějším nádorovým onemocněním.
Spinocelulární karcinom nebo spinaliom se také vyskytuje na lokalitách těla často vystavených UV záření, zejména však na čele, nose, spáncích, tvářích, spodním rtu a na hřbetech rukou. U mužů jsou více ohroženy také ušní boltce, šíje a pleš. Jeho zdrojem jsou zejména keratinocyty ve vrstvě trnité. Vyskytuje se asi desetkrát vzácněji než bazaliom, častěji však u mužů a kolem 50. roku života. Oproti bazaliomu je obvykle šupinatější a vystupuje nad povrch kůže. Přerůstá do okolí, poškozuje místo vzniku. Po dosažení určité velikosti metastazuje v první řadě do oblastních lymfatických uzlin a později i do vzdálenějších orgánů.
Všechny kožní nádory vznikají postupně a jejich vzhled může být velmi pestrý. V počátečním stadiu nezpůsobují příliš obtíže, avšak zkušený dermatolog je schopen odhalit začínající bujení a ochránit nás před zákeřnou chorobou.
Zaujalo vás toto téma a toužíte se o něm dozvědět ještě víc?
Pro všechny poznání chtivých Soaphoristy nabízíme také výběr dalších výživných zahraničních zdrojů souvisejících s obsahem článku:
- Hyperpigmentation
- Postinflammatory hyperpigmentation
- Melasma