Přírodní parfémy

ZAJÍMAVOSTI | KDE SE VZALY PARFÉMY

Možná se zdá, že používání parfémů je trendem dnešní doby, symbolem dnešní moderní společnosti, ale ve skutečnosti lidstvo mělo zálibu v exotických, příjemných vůních již před tisíciletími. Určitě nebyly voňavky dostupné v takové míře jako dnes, ale důkazy o výrobě parfémů pocházejí už ze starověké Mezopotámie a Egypta. Odtud se toto umění přeneslo do antického Říma a Persie, kde se dále zdokonalovalo. V Egyptě se původně používaly vonné mastě jako nezbytná součást pohřebních rituálů, v antickém Římě již byly součástí kultury rozmarné smetánky, která se i drahými vůněmi snažila odlišit od ostatních vrstev tehdejší společnosti.

Parfémy nebyly neznámé ani ve staré Indii, v zemi, odkud pochází mnoho ingrediencí používaných v parfémech dodnes. Zmínky o vonných olejích jsou již v prastarých hinduistických textech.

Relativně nedávný archeologický objev (z roku 2005), odhalil dosud nejstarší známé parfémy na světě. Archeologové na Kypru odkryli výrobnu na parfémy starou více než 4000 let, přičemž našli přinejmenším 60 nádob, ve kterých byly voňavky mixovány a připravovány. Výzkum ukázal, že v antických dobách byly jako ingredience nejčastěji používány bylinky a koření.

Evropský středověk nebyl obdobím přejícím rozvoji parfumérství, ale zatímco v Evropě lidé příjemným vůním nevěnovali přílišnou pozornost, v arabském světě vývoj pokračoval dál. Arabský chemik Al-Kindi napsal v 9. století knihu s názvem „Kniha chemie parfémů a destilace“, která obsahuje stovku receptů parfémů, vonných olejů a imitací nákladných ingrediencí. Kromě toho obsahuje toto dílo více než stovku popisů výroby voňavek. Jiný proslulý učenec Avicenna popsal postup destilace, která se při výrobě parfémů používá dodnes. Jeho první pokusy byly s růžovými extrakty.

Přestože v raně-středověké Evropě voňavky nebyly rozšířenou součástí života a luxusu majetnějších vrstev, jejich výroba nebyla tak zcela neznámá. Recepty na výrobu parfémů pocházející z klášterů ve Florencii se datují až do roku 1221. Ve střední Evropě, v Maďarsku, byl roku 1370 vyroben parfém na žádost uherské královny Alžběty. Tyto vonné oleje rozpuštěné v alkoholu se podle místa původu nazývají také Uherská voda (Maďarská).

Jednotlivé záznamy z dřívějšího období dokazují, že výroba parfémů v Evropě neupadla úplně v zapomnění a nevytratila se zcela ze zájmu lidí. Stejně jako základy evropské gastronomie, tak i základy parfumérského umění sahají do renesanční Itálie. Italové položili základy při obou luxusních uměních, ale Francouzi je nakonec přivedli do své propracované a honosné podoby. V obou případech se o to v nemalé míře zasloužila Kateřina Medicejská, která se provdala za francouzského krále a spolu s ní na královský dvůr ve Francii putovali i kuchaři a voňavkáři. Svou královnu následoval i její osobní voňavkář Renato il Florentino i se svou laboratoří. I jeho zásluhou se Francie stala centrem parfumérského průmyslu.

Rozvoji výroby voňavek napomohly i nehygienické návyky tehdejší francouzské smetánky. Ta se sice utápěla v luxusu, ale osobní hygieně už holdovala pomálu. Nepříjemné tělesné pachy se aristokracie snažila ukrýt pod vrstvami kosmetických přípravků a parfémů. Pro výrobce drahých vůní tak nastaly zlaté časy a ideální doba pro rozvoj jejich umění.

V přibližně stejném období, o něco východněji v Německu, vzniklo další významné centrum výroby parfémů. Světovým lídrem jejich výroby již nadále zůstala Francie, ale Německo se zapsalo do historie parfumérského průmyslu velkými písmeny. Jak jinak, i tady se o to opětovně zasloužili Italové. V Německu působící italský holič Giovanni Paolo Feminis vytvořil parfémovou vodu s názvem „Aqua Admirabilis“, dnes však známou podle místa jejího vzniku jako „Kolínská voda“. Začátkem 18. století začal jeho synovec na základě tohoto objevu úspěšný podnik.

Od 18. století se staly nejvýznamnějšími centry pěstování aromatických bylin pro výrobu voňavek francouzský region Grasse, italská Sicílie a Kalábrie. Nejen v rámci Evropy ale iz celosvětového hlediska zůstaly centry výroby a obchodu parfémů Francie a Itálie.